Zápisníkovina

10. června 2014 v 23:53 | Vikomt |  Zápisník
Ta nehorázná vedra mě zabijí. Řeším to jednoduše, vše potřebné se snažím vyřídit brzy ráno, protože pak nefunguji. Ohledně venčení Maxiska také - ráno delší procházka, odpoledne má chudák jazyk až na vestě a je jak tělo bez duše. Vyrostl jsem na vesnici, kde byl všude kolem les a pár metrů za barákem rybník, takže ovzduší bylo chladné a zvlhčené. Tady v Ústí si připadám jako na Sahaře = vedro, sucho, vzduch se nehýbe. Tahle betonová džungle není pro mě. Přál bych si zase bydlet v našem domě. Mít svůj pokoj s výhledem do přírody a na západ slunce. Tady čučím na východy slunce a je to taky působivé, ale mám radši to, v čem jsem vyrostl, a chybí mi to.


Včera byl můj plán na ochranu proti vedru narušen díky mojí polovičce. Volal mi z telefonu jeho otravně hlučné kamarádky, že ztratil u Kauflandu klíče. Málem mi pukla cévka v oku. To už jsme tu měli. Ztráta klíčů je jeho specialita. Naprosto nechápu, jak někdo může ztratit klíče. V jeho případě je to však běžná záležitost. Není tomu dlouho, kdy ztratil klíče od mříží v bývalé práci. Klíče od auta také již jednou ztratil, ale nějaký pán je našel - V ZÁMKU AUTA! Za krabičku nějakých cigaret nám je vrátil. Polovička je specialista na zanechávání klíčů ve dveřích. Už kolikrát se mu to stalo. Vždy ho kontroluji, jenže teď jsem tam nebyl. Tentokrát je nejspíš nechal v autě nebo si je dal to tašky do takové kapsy, která se nezapíná. Jako bych mu neříkal, aby to dával do té zapínací kapsy… Je tak nezodpovědný!

Nebyl jsem naštvaný, že jsem musel jet v tom vedru s rezervními klíči. Štval mě on a ta jeho nezodpovědnost.

To však není vše. Chtěl, abych jel s nimi do obchoďáku, na čumendu po hadrech. Nad odpovědí jsem ani nemusel přemýšlet. Jednoznačně jsem řekl - ne. Oznámil mi, ať si teda sednu do auta, prý mě teda odveze domů. Dlouhé vedení mojí polovičky mě nepřekvapuje. Vůbec mu nedocvaklo, že mi sedání trvá dlouho a nejspíš mu něco naznačuji - velmi slušně, že se pos*al, moje místo je přece vedle něj. Tohle byla opravdu poslední kapka. Naštval jsem se ještě víc, když jsem si sedal za něj a musel jsem koukat na ni, jak se rozvaluje na mém místě.

Moje naštvanost probíhá mlčením a krátkými odpověďmi - často i jen hmm. Nedělám scény a nekřičím, to abyste si nemysleli něco špatného.

Neváhal jsem mu doma oznámit, že se mi nelíbí, jak jsem musel sedět vzadu. On se normálně naštval a ohradil se, že mu to přijde normální. Prý by mu přišlo nenormální říct: "Hele Martino, padej dozadu." Mně by třeba přišlo normální: "Pusť sem prosím Toma." Jsem snad důležitější.

No kdybyste ji viděli. Ona je normálně navedená. Zase mu rozhodila zrcátko, aby neviděl. To jsem nezažil. To si neumí sednout tak, aby tím udělátkem nehejbla? Ještě teď vzpomínám, jak jsem si já dovolil pronést: "Jé, na co je tenhle čuflík?" S následným šťouchem do čuflíku lehlo zrcátko. Málem mi urval hlavu a zlámal ruce. Jí jen řekl, že nechápe, jak to dělá.

Co se vrátil z nákupů, pokračoval jsem v kázání na téma: partner sedí jako spolujezdec. On brblal, že řeším kraviny. No kravina je slušným výrazem… On to prostě nepochopí. Už jednou jsem mu to dal jasně najevo a vypadalo to na pochopení. Spletl jsem se.

Zajímalo mě, co o mně asi pronesla ona, když jsem tam dorazil naštvaný. Nejdřív mi tvrdil, že nic, a pak jsem z něj vytáhnul informaci, že by mi za to pleskla. V duchu jsem si říkal, jak příště plesknu já jí, až si kydne na můj plac.

Jsem snad kacíř, když po příteli dožaduji, aby dal najevo, že jsem něco víc?!

Jasný, je to banalita svým způsobem, jsem však snadno manipulovatelný, a asi kdyby řekl té ženbotce, ať táhne dozadu, nejspíš bych pronesl, ať sedí, a dřepnul bych si bez keců dozadu já.

Nežárlím, jen si často připadám jako někdo méně významný.

Dlouhé vedení!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 22. června 2014 v 11:02 | Reagovat

Rozpalena Praha ma k Sahare taky blizko:-) Taky uz se mi nekolikrat povedlo ztratit klice. Teda vetsinou mi je ukradli s batohem. Hlavne si s nima hrozne rada hraju. Sezeni vepredu je vazne banalita,ale ja sama taky casto resim malickosti,ktere ve mne vyvolavaji velke pocity

2 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 22. června 2014 v 21:35 | Reagovat

[1]: Města jsou strašná v této době, nejlepší je emigrovat na vesnici. :D Když na to koukám zpětně, možná jsem se neměl tak rozčilovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama