Tabula rasa

21. prosince 2014 v 21:36 | Vikomt |  Zápisník
Kolem půlnoci jsem dopsal článek, kde byla kupodivu autorská tvorba. Spousta fotek a mých postřehů, což se očekává, že? Nevím, jak dlouho jsem nad tím seděl, když jsem si fotky upravoval a dělal vodoznaky + náhledy pro větší komfort pro vás. Tak ty dvě hodinky jsem si tu určitě hrál. No có, šlo jen o článek s hobby tématikou. Šlo jen o článek, kde jsem se zabýval Vánocema. Ano, dal jsem si na tom záležet. No, tak kde je ten článek? Je tam, kam vám sluníčko běžně nesvítí.


Zuřím. Puknou mi cévky v očích. Dělal jsem se s tím hlavně pro čtenáře. Chtěl jsem něco dát lidem, ale místo toho se mi refreshne stránka a mám místo kompletního textu jen tabula rasa. Ani tomu nechci věřit. Doufám, že se mi to teď všechno zdá, protože něco takového je opravdu neskutečné!

Nevím, zda budu mít sílu napsat to vše znovu. Tohle se mi stalo už po Xté. Většinou to ale bylo u článků do rubriky Zápisník, takže mě to tolik neranilo, jako se tomu stalo teď. Vysvětlím princip Zápisníku... Vypíšu komplet vše, co mě napadne, co mě trápí, co mě štve/těší... vše se tam uvolní. Zveřejněním článku je to pro mě uzavřená kapitola, a už se mě to netýká. Netrápí mě to. Je to prostě venku! Pryč! Něco takového už nejde nikdy napsat. Tak jako štvou mě i ty zápisníkoviny, ale ne tolik, jako články z ostatních kategorií. Jsou to pro mě důležité rubriky, na kterých si nechávám velmi záležet.

Moje trpělivost má také své hranice. To opravdu musím psát vše ve Wordu? Tenhle incident považuji za neskutečně neprofesionální bug.

Bugy bych tu mohl sbírat. Zkuste si vyhledávání na mém blogu, to mi tu nikdy nefungovalo. Propagační ikona, kterou mám vypnutou, takže mě nemá propagovat... mě propaguje u lidí, kteří mají tuto službu zapnutou.

Ok, už je mi líp. Budu min do 2:00 psát článek, které jsem již jednou napsal. Běžná praktika, žádnej stres.


Nechtěl jsem se vypisovat zrovna z tohodle bugu, původně jsem měl v plánu psát o mém úspěchu. Ano, jednou jsem měl štěstí! Měl jsem dobrou náladu, možná i skorovánoční náladu, jenže mi ji blog.cz pokazil.

Mým úspěchem byla zkouška z NEU2! Jop, o NEU1 jsem vám tu často psal velmi negativně laděné články. To byl ten předmět, kde jsem byl stále vyhazován na detailech. Dal jsem ho tehdy snad až na posledním pokusu. Mno, NEU2 jsem dal v pátek na předtermínu za krásnou dvojku. Díky tomu jsem uzavřel třetí ročník a čeká mě psaní BP - přes Vánoce, a pak státnice.

Je to docela mazec. Jsem chtěl jít ke státnicím původně už teď v lednu, ale když si představím, že bych měl hned po NEU2 začít makat na státnicích... NE! Jsem KO.

Poctivě jsem chodil opět na přednášky. Měl jsem 100% účast a splnil jsem všechny malé testíky. Díky tomu jsem mohl jít na zkouškový test. Kdo nesplní účast a testíky, ten může jen na ústní zkoušení a to je někdy šíleně náročné v tomto předmětu. Vyplatilo se mi to.

Pořádně jsem zabral až od pondělka. No snažil jsem se. Večer jsme šli do kina na Hobita 3 ve 3D! :D V kině jsme nebyli tak 3 roky. No to byl zase zážitek. Byli jsme nadšení! Ne, nebudu si stěžovat. Mě štvala jen ta blonďatá krá*a, která rušila v řadě před náma, ale ten ptačí mozek neznamená spojitost s filmem. :D Občas to, co se říká o blondýnkách, platí. Tahle měla možná vyžranej mozek z peroxidu, tak nevím, jestli je to horší stupeň blondýnství.

Moje učení na zkoušku bylo pak horší. To množství dat nemůže bežný mozek pojmout. Nestíhal jsem a veděl jsem to. Měl jsem opět návaly úzkosti. Nemohl jsem jíst, bylo mi špatně. Nemohl jsem do sebe dostat ani krajíc chleba. Každým dnem jsem byl unavenější a unavenější. Většinou jsem jel od 8:00 do 24:00. Přestávkou mi bylo jen venčení Maxáka, který byl mimochodem milionový!

Max v úterý viděl, že se hodně trápím. Připlížil se ke mně, protáhnul se a dal mi na rameno jeho plyšového králíčka a dostal jsem od něj psí pusu. Pak odcupital do jeho pelechu. Moje nervy... jsem z toho začal brečet, dojalo mě to.

Ve čtvrtek jsem se dokonce učil telefonicky s kamarádkou. Jsme si volali, a přes telefon jsme si spolu zopakovali některé otázky.

Pátek byl dnem D. Těžko říct něco k tomu. Jsem prostě vděčný, že mi paní doktorka dala dvojku. Byl bych vděčný i za trojku. Hlavní je, že to mám. Když se moje nervy uklidnily, povolil i žaludek. Bych sežral snad i koně. Byl jsem tak vyhladovělej po tom tejdnu stresu. Dopřáli jsme si kebab a na takové to domácí popíjeníčko pár piv.

Už se těším na takové to vánoční tentononc... úklid, balení dárků. Tohle bude pro mě největší relax.


Edit: Ztracený článek jsem OPĚT napsal a tentokrát i úspěšně uložil. Naštěstí jsem se z té zlosti v úvodu článku vypsal a následně i vyspal. Jsem teď sice spokojený z dobře odvedené práce, ale včera jsem fakt viděl rudě. Doufám, že se to již nebude opakovat. *zaklepávám* Na článek se můžete těšit v průběhu dneška nebo maximálně v průběhu zítřka. Uvidím, jak to bude vypadat na titulce...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 m. m. | Web | 15. ledna 2015 v 22:26 | Reagovat

Ty vzpomínky... kolikrát mně se tohle stalo. Časem jsem se naučila si všechno průběžně ukládat, ale vážně klidně po odstavci. Podobně taky na vkládání obrázků a na komentování člověk potřebuje fígle, a na upravování už zveřejněných článků, prostě na všechno. A i když se je naučíš, stejně nevíš dne ani hodiny...

Ave wordpress. Nedovedu ti popsat, o kolik pohodovější je blogování bez všech těch bugů.

2 Vikomt Vikomt | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 22:44 | Reagovat

[1]: WP znám moc dobře, udělal jsem si na něm kdysi webík. Má pár dobrých vychytávek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama