Zápisník

Odpoledne s vodnicí/níkem

17. června 2014 v 19:00 | Vikomt
Polovička týden plánoval akci s jeho hlučnou kamarádkou. Bylo vidět, jak si dal práci. Až na místě jsem zjistil, že nejdeme jen na vodnici. On si naplánoval vyloženě výlet. Vědět, že jedu na pěkný výlet, zařídil bych se podle toho. To znamená, že bych si přibalil jistou velmi potřebnou věc, kterou vždy vláčím na takovéto akce - můj foťáčkovník! Celou dobu jsem se přesvědčoval, že určitě nebude nic k focení. No jasný, když nemáte foťák, je vždy tisíce momentek, které je nutno zachytit. Tohle mě docela mrzí.

Zápisníkovina

10. června 2014 v 23:53 | Vikomt
Ta nehorázná vedra mě zabijí. Řeším to jednoduše, vše potřebné se snažím vyřídit brzy ráno, protože pak nefunguji. Ohledně venčení Maxiska také - ráno delší procházka, odpoledne má chudák jazyk až na vestě a je jak tělo bez duše. Vyrostl jsem na vesnici, kde byl všude kolem les a pár metrů za barákem rybník, takže ovzduší bylo chladné a zvlhčené. Tady v Ústí si připadám jako na Sahaře = vedro, sucho, vzduch se nehýbe. Tahle betonová džungle není pro mě. Přál bych si zase bydlet v našem domě. Mít svůj pokoj s výhledem do přírody a na západ slunce. Tady čučím na východy slunce a je to taky působivé, ale mám radši to, v čem jsem vyrostl, a chybí mi to.

Zápisky v kostce

9. června 2014 v 22:43 | Vikomt
Zápočet jsem dal! Nevyhodí mě ze školy! Psal jsem to dvě a půl hodiny. Popsal jsem 4 A4 z obou stran. Bylo 20 otázek a na vše jsem odpověděl, co jsem nevěděl, to jsem si vymyslel. :D Byl jsem odhodlán odpovědět na vše, když jsem se na to tolik učil. Nejhorší bylo čekání na výsledky. Hrozně dlouho jí to trvalo. Týden jsem byl nervní. Když jsem to objevil na Stagu, nevěděl jsem, jestli mám radost, nebo zda se mi chce brečet. Moje pocity byly vynulovány. Spadl mi jen kámen ze srdce. Pak jsem si řekl, že mě z toho čeká ještě zkouška… achjo. Co se týče studia, chybí mi zkouška z tohoto předmětu a ještě jedna směšná zkouška, u které profesorka nevypisovala termíny. Tohle si dám v září na předtermínech.

T2 - Titulek opět rezignuje

16. května 2014 v 12:25 | Vikomt
Štvou mě dvě věci. Ta první je směšná bezvýznamnost a ta druhá je škola. V první řadě trávím víc času nad kolonkou nadpis než nad psaním článku. Je to trapné a divné, ale je to tak. Měl bych nadpisy psát numericky, třeba zápisky o škole Š1 - je to teď módní. Nebo bych mohl psát ID1 - taková kastrace článku. K čertu s módou! Mám radši klasické nic neříkající nadpisy, které mě pobaví nebo zaujmou. Nakonec přidám ještě třetí věc, co mě štve. Měl jsem v plánu psát deníčkoidní tentononc z víkendu a doplnit to hromadou fotek, které se mi povedly a jsem z nich naprosto nadšen, a už teď vím, že píšu zase o škole a o dění na blogu.

Titulek rezignoval

13. května 2014 v 15:43 | Vikomt
Jednu smrtelnou dávku třezalky, prosím! V minulém článku, ano, opět odkazuji na předchozí článek - hloupý nešvar. Napsal jsem, že mě netrápí poslední zkouška. Zastřelte mě! Měl jsem to zaklepat. Člověka by netrápilo ani tak moc, že to je jen 43 okruhů. Vždyť 42 je odpověď na základní otázku Života, Vesmíru a vůbec. Teď vážněji, vypsat termín v neděli večer - deadline tedy v pondělí a zkouška v úterý... Buddho, vidíš to?! Poctivě jsem celý týden čekoval, zda bude něco vypisovat, abych si naplánoval víkend. Snad není kacířské trochu vypustit a zrelaxovat se někde, kde z nedostatku radiace a přebytku čerstvého vzduchu nerostou čtyřlístky?

Titulek je unaven

8. května 2014 v 18:45 | Vikomt
Při pohledu na stag zjišťuji, že mám téměř vše hotové. Tohle období bylo nějaké hyper rychlé, nestačil jsem se ještě rozkoukat a už mám téměř po zkouškovém. To bude tím, že některé předměty vyučovali lidé, kteří to zbytečně nehrotili, jako paní na NEU s tím směšným zápočtem, který stále nemám. Pokud teď dobře koukám, chybí mi jen jedna zkouška.

Zápisky z Matrixu

16. dubna 2014 v 23:53 | Vikomt
Tak ne, musím si postěžovat. *píp* škola! Včera se mi povedlo vyhnout se tomu v minulém článku. Holt jsem to zvládnul krásně utnout včas, ale po dnešku to ve mně vyzrálo a k tomu se ještě stihlo něco donakupit. Měl bych začít navštěvovat terapie, když to teď píšu, mám záchvat zlosti. Vážně chodím do školy, aby ze mě dělali pitomečka. Nebaví mě to. Měli by si už udělat pořádek v té budově, která prý ani není jejich. Měli! Stále si říkám, že to zvládnu, že jsem u cíle, ale někdy prostě už nemám sílu na nic. Prostě tam vidíte, že je to úplná fraška a pokud se tam něco podělá, je vina na straně studentů i v případě, že to studenti nemohli nijak ovlivňit. Nejhorší jsou podmínky, ve kterých si na vás vymyslí něco extrémně šílenýho, čímž si hrajou na něco a vy jste jako jejich figurka - nedobrovolná hra.

Pár jarních zápisků

15. dubna 2014 v 20:34 | Vikomt
Tentokrát velmi opožděně píšu tento článek. Mám teď období, kdy jsem se zaměřil na radikální úpravy mého blogu. Změn tu proběhlo za poslední týden mnoho a pár nových mám již připraveno. Chtěl jsem napsat docela dost článků, ale časově mi to vůbec nevychází. Chtěl jsem napsat třeba čtyři články, ale zredukoval jsem je do dvou. Přál bych si mít víc času. Nerad osekávám své myšlenky a nápady. Máme před zkouškovým obdobím a již mám hotovou první zkoušku. Konec povídání o škole, nechci si kazit den. Tento článek pojmu spíše jako takovou foto dokumentaci. Nejsem sice žádný fotograf, ale snažil jsem se udělat pěkné snímky. Baví mě fotit pro zábavu. Navíc se to pak dá krásně využít v autorské tvorbě - v grafice.

Kulatá jógozáležitost

11. dubna 2014 v 20:41 | Vikomt
Jóga... v poslední době mé oblíbené téma, o kterém vám tu moc rád vyprávím. Nebo si spíš připadám jako blázen, z toho, co se tam dozvím, a asi potřebuju slyšet, že blázen je někdo jiný. Nenapadlo by mě, že mi toto téma vystačí na tři články. Tentokrát však přejdeme vyplachování všemožných dutin, škrabku na jazyk, i barevné čakry, z kterých jedna nemá barvu, protože má barvy všech - duha je černobílá (?), přejdeme i pokec v Mezopotámii se Šivou... Po poslední hodině jsem si myslel, že mě z její strany už nic nepřekvapí, ale to jsem se teda šeredně mýlil!

Zelená dávka energie

4. dubna 2014 v 19:35 | Vikomt
Nejspíš na mě dolehla jarní únava. Zrovna jsem se probral, sosám kafíčko a mám pocit, že jsem ještě unavenější, než když jsem šel spát. Poslední dny mi připadají tak nekonečné, nudné, stereotypní. Mám pocit, že jsem v nějaké časové smyčce. Každý den začíná tím, že mě ráno usmaží sluníčko. Každý večer se dohadujem, že žaluzie zatáhnu. Ráno jsou vytažené, i když jsem je na 100 % zatáhnul a praží na mě. Vysvětlení je tak jednoduché. Orchideje potřebují světlo, pokvetou! Já z toho asi taky brzo vykvetu. Tenhle únavný stereotyp se vleče už snad dva týdny. Ani ta blbá jóga mě nedobije. Z poslední hodiny tento týden jsem měl spíš pocit, že mě zabije. Nějak mě to spíš zmohlo.
 
 

Reklama


Rubriky